Kovové figurky z kinder vajíček

Vítám Vás na svých webových stránkách.

Moje sbírka kovových figurek z kinder vajíček - viz. fotogalerie

Slavní indiánští náčelníci

 Sitting Bull

(Sedící býk) 1831 – 1890 v osobě Sedícího býka je prezentována více než kde jinde indiánská ctnost, štědrost, statečnost, vytrvalost a odpor proti vpádu bělochů. Prokázal svou štědrost už ve věku devíti let, kdy ulovil bizona a nesobecky maso poskytl potřebným. S nepřítelem poprvé střetl své síly, když mu bylo čtrnáct let a pro svou statečnost a odvahu si vysloužil brzy členství ve Spolku bojovníků silného srdce a byl uznán za wičasa wakan – svatého muže. Od roku 1863 bránil bílým v pronikání na loviště Hunkpapů a v roce 1867 byl jmenován hlavním náčelníkem Tetonských Siouxů. O devět let později měl při slunečním tanci vizi, že zvítězí nad bílými vojáky. V té době také vedl vojsko Lakotů a Šajenů, které rozdrtilo Custerovu 7. kavalérii u Little Big Hornu. Později odvedl svůj lid do Kanady, ale sám se vrátil a nějaký čas žil a jezdil s Wild West Show Buffalo Billa, než se odebral na odpočinek do rezervace. Roku 1890 ho zastřelil kmenový policista, kterého poslali,  aby ho zatkl za účast na Tanci duchů. Zdroj: Wikipedia

 Red Cloud

(Rudý oblak) – Náčelník siouxského kmene Oglalů. Pro povstání proti bělochům měl Rudý oblak tři důvody – alkohol,  železnici a bizony. Rudý oblak chtěl vyhnat všechny obchodníky, kteří platili indiánům za kožešiny kořalkou, věděl jaké nebezpečí alkohol pro indiány představuje. Železnici, Rudý oblak také odmítal, jelikož se domníval, že koleje rozdělí loviště na dvě části. Myslel si, že železnice nakonec vyžene všechny bizony z lovišť, a to by pro indiány představovalo nenahraditelnou ztrátu. Byl to právě Rudý oblak, který jako první vypracoval strategii, jak proti vlakům bojovat. Indiáni vykolejovali vlaky, rozebírali části kolejí nebo stavěli zátarasy. Rudý oblak se svými bojovníky svedl mnoho bitev, přičemž nebojoval za každou cenu, ale jeho výpady byly dobře promyšlené a o to účinnější. Nakonec se Rudému oblaku podařilo vyjednat čestný mír, který zahrnoval právo jeho lidu na svou půdu. Zdroj: Wikipedia

 Mato Tope 

(Čtyři medvědi ) 1795 – 1837, náčelník kmene Mandan, jméno získal po bitvě s Assiniboini, kde bojoval se silou čtyř medvědů. Čtyři medvědi žil v první polovině 19. století na horní řece Missouri, kde je  nyní Severní Dakota. Čtyři medvědi byl také oblíbený model umělců, maloval  jej George Catlin a Carl Bodmer, s kterými se přátelil. Kolem roku 1836 epidemie neštovic zničila většinu z jeho kmene, přičemž přežilo pouze 125 z celkového počtu 1.600.I on umřel 30. července 1837 na neštovice. Před svou smrtí ztratil manželku a děti na stejnou nemoc a ve svém posledním projevu obvinil bílé muže za přivlečení choroby. Čtyři medvědi si stěžoval, že po smrti se od jeho zjizvené tváře i vlci odvrátí. Neštovice vyhladily více než 80 procent jeho kmene. I když se věří, že zemřel na neštovice, G. Catlin prohlašoval, že zemřel vlivem hladovky, kterou držel v závislosti se smutkem za vymření rodiny. Zdroj: Wikipedia

Geronimo

(1829 – 1909) – náčelník Apačů Čirikavů.  Byl výborným vojenským stratégem. Jeho partyzánská bojová taktika uchvátila nejen indiány, ale i bělochy. Pocházel z Arizony a jeho apačské jméno bylo Goyathlay (Ten, který zívá). Španělské jméno dostal po odvážných nájezdech na nepřátele. Nebyl náčelníkem po dědičné linii, ale často vystupoval jako mluvčí kmene. Armáda ho několikrát dopadla a přesídlila do rezervace, ale Geronimo několikrát uprchl a obnovil nájezdy na nepřítele. Nakonec přesto skončil v rezervaci a stal se rančerem. Zdroj: Wikipedia

 Cap. Joseph

(Náčelník Josef) 1840 – 1904, byl vůdce kmene Nez Percé v Oregonu, který se nejprve snažil udržovat mírové vztahy s bělochy a kladl zpočátku snahám vládě USA o zabrání půdy jen pasivní odpor. Brzy mu však došla trpělivost a 12. června 1877 vypukly boje. Po tři měsíce zaznamenával Josef proti početnějšímu vládnímu vojsku úspěchy v bitvách a projevoval velkou odvahu a schopnost strategického vedení boje. Nakonec se však musel při pronásledování bělochů i nepřátelských indiánů vzdát a odešel do rezervace. Zdroj: Wikipedia

Tecumseh

  Pontiac

(Pontiaqua)  asi 1720 – 20.duben 1769, náčelník Ottawů. Spojil kmeny žijící mezi Huronským, Erijským a Michiganským jezerem. Dokázal sjednotit do boje proti kolonizátorům desítky severoamerických indiánských kmenů od ocenánu po druhý břeh Mississippi, od kanadských řek po samou Georgii, proto dostal Pontiac jméno "Pontiac sjednotitel". Pontiac jako první indiánský náčelník dokázal vypracovat strategii a posléze také uskutečnit obléhání nepřátelských pevností. Dokázal posléze dobýt řadu předsunutých pevností nepřátel a jeho plán na vyhnání nepřátel z indiánského území byl velkolepý. Ironií je to, že nakonec musel zemřít rukou zrádce, který ho zbaběle zavraždil úderem tomahavku do týla. Pontiacovi spojenci nenechali vraždu bez následků, ale život to velkému Sjednotiteli už nevrátilo.                   Zdroj: Wikipedia

 Crazy Horse

  (Splašený kůň),  1845 - 1877, byl válečný náčelník indiánského kmene Lakotů (Siouxů), skupiny Oglala. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších náčelníků, který se v druhé polovině 19. století proslavil především vítězstvím nad armádou USA v bitvách u Rosebudu a Little Bighornu, přes porážku v bitvě u Little Bighornu pokračovali vojáci v pronásledování těch Indiánů, kteří se nestáhli do rezervací. Dne 9. září 1876 se znovu utkal Splašený kůň se svými asi 800 bojovníky s vojáky generála Crooka poté, co přispěchali na pomoc napadenému táboru náčelníka Mnikonžuů, Amerického koně u Slim Buttes. Sedící býk se svými lidmi opustil území Spojených států, aby našel azyl v Kanadě, mnozí další náčelníci se vzdali v rezervacích, jen Splašený kůň odmítl, jak opustit rodnou půdu, tak žít v rezervacích.

V lednu 1877, během třeskuté zimy, se Splašený kůň společně s šajenským náčelníkem Dva měsíce pokusil domluvit s generálem Milesem na příměří, avšak došlo k vzájemné přestřelce (tzv. bitva u Wolf Mountain). Lakotové, kteří ještě stále zůstávali se Splašeným koněm, byli armádou nuceni k neustálému pohybu v mrazivých teplotách, lidé začínali hladovět. Během zimy a jara 1877 se mnoho Indiánů vzdalo v rezervacích.

V březnu téhož roku se za Splašeným koněm z rezervace vydal jeho strýc, náčelník Skvrnitý ohon, aby ho přemluvil k stažení se do rezervace. Neuspěl, a tak byl 27. dubna vyslán náčelník Rudý oblak s týmž úkolem. Splašený kůň, s ohledem na své vyhladovělé a vyčerpané nejvěrnější, slíbil, že se vzdá. Dne 6. května 1877 se Splašený kůň se svými několika sty Lakoty vzdal v rezervaci Rudého oblaka v pevnosti Fort Robinson.

Protože ke Splašenému koni v té době vzhlíželo mnoho Indiánů, snažili se mu Američané předcházet a víc ho připoutat k životu v rezervaci. Byl jmenován důstojníkem indiánských zvědů v armádě a pozván do Washingtonu. Splašený kůň cestu na východ stále odříkal a v srpnu 1877 odmítl jít bojovat proti Indiánům Nez Percé, kteří utekli z rezervace v Idahu. Úcta, kterou Splašený kůň požíval mezi ostatními Indiány, a pozornost, které se mu dostávalo od vlády USA, vzbuzovaly stále větší žárlivost mezi ostatními (zejména Skvrnitým ohonem a Rudým oblakem), a znovu se otevřely staré spory mezi jednotlivými klany. O Splašeném koni se začaly šířit nepravdivé informace, že se chystá utéct z rezervace či dokonce zavraždit generála Crooka.

Když odvezl svou ženu, která onemocněla cholerou, k jejím rodičům v rezervaci Skvrnitého ohona, Američané skutečně uvěřili, že se pokouší o útěk. Pod záminkou, že musí vše objasnit, ho 5. září 1877 přiměli se vrátit se do Fort Robinson, kde se ho vojáci za pomoci indiánské policie pokusili zatknout. Splašený kůň vzdoroval a během potyčky byl probodnut bajonetem vojáka Williama Gentilese, zatímco mu držel ruce jeho bývalý spolubojovník (nyní člen Indiánské policie) Malý velký muž. Splašený kůň, ve věku okolo 30–35 let, ještě téže noci zemřel. Jeho rodiče pohřbili tělo kdesi v Badlands. Zdroj: Wikipedia